Oficiální stránky distributora GERnétic pro ČR a SR

Daruj krev! Může to být hodnota celého života

GERnétic podporuje projekt pro rozvoj bezplatného dárcovství krve „Smrt nemá šanci, když budeme dárci“. Jeho patronkou se stala mladinká, půvabná herečka Iveta Valtová, jíž můžete znát například z role sestřičky Ivety v seriálu Modrý kód, který je uváděn na TV Prima. V rozhovoru se s námi podělila o to, proč je pro ni dárcovství osobně důležité, co všechno darovat krev znamená a zda díky tomu začala vnímat lidské zdraví jinak.

Prozraďte nám, proč podporujete projekt „Smrt nemá šanci, když budeme dárci“ obecně prospěšné společnosti Zdraví-život?

Když mne pan Vaníček ze Zdraví-život oslovil, neváhala jsem ani vteřinu. Dárcovství je pro mne samozřejmostí, běžnou součástí mého života. Dárců v poslední době hodně ubylo a mne samotnou to velmi mrzí. Budu ráda, pokud pomohu projekt zpropagovat a dostaneme ho do povědomí široké veřejnosti. Vždyť nikdo z nás neví, kdo z jeho blízkých či zda on sám nebude potřebovat krevní konzervu. Svět je uspěchaný a nehody jsou stále častější. Považuji za důležité současný stav změnit. Alespoň tak, že díky krevním konzervám budou mít lidé lepší šance na zotavení z úrazu či operace.

Kde začala Vaše cesta k pravidelnému darování krve?

Moje cesta nebyla přímočará. Přestože celá má rodina, maminka, tatínek a od osmnácti let i bráška krev dlouhodobě pravidelně darují, mne se do toho z prvopočátku moc nechtělo. Můj postoj se změnil až ve chvíli, kdy jsem prodělala operační zákrok. Uvědomila jsem si, že stejně jako já, tak i druzí možná budou potřebovat v budoucnu pomoci. Cestu k dárcovství jsem si našla prostřednictvím vlastní zkušenosti. Jsem moc ráda, že mě rodiče do darování nenutili. Myslím si, že osobní zkušenost může být pro mnohé tím impulzem, kdy začínají o lidském zdraví a pomoci přemýšlet více, což je poté vede k tomu, aby se aktivně zapojili.

Jaká byla vaše první zkušenost s dárcovstvím krve? Změnilo to nějak váš pohled na lidské zdraví?

Má první zkušenost byla vlastně pohodová a pozitivní, i když jsem se nejdřív strašně bála. To ale není nic neobvyklého. Strach je běžný, když jde člověk do neznáma. Já naštěstí měla po boku oporu. Na odběrné místo mne doprovodila maminka, která je zkušenou dárkyní. Snažila se mě povzbudit, rozesmát. Vyprávěla mi o tom, jak při kontrolních odběrech z prstu (před vlastním darováním) nedávno viděla omdlet dva pány, kteří přišli darovat poprvé. Jeden omdlel, když viděl krev a druhý vedle něj preventivně také. Můj první odběr byl ale naprosto bezproblémový.

Myslím si, že můj pohled na zdraví se s dárcovstvím výrazně nezměnil. Držím se zásad zdravého selského rozumu. Pečuji o sebe zodpovědně, ale nic si neodpírám. Člověk, který chodí darovat krev je někdo, kdo má zájem být v kondici a fit a zároveň má vztah k celé společnosti. Ví, že svým zdravím dokáže pomoci nabýt zdraví zase někomu jinému – například při operaci. Možnost darovat krev je i pro mne zároveň signálem, že jsem zdravá. Krev nemůže dát jen tak někdo – musí projít nejprve kontrolním odběrem a pohovorem s lékařem, a když je vše v pořádku, nic mu v darování nebrání.   

Měl by podle Vás o sebe člověk nějak specificky dbát, aby mohl darovat krev pravidelně?

Nemyslím si, že by mělo smysl držet módní diety, sportovat jako blázen. To podle mého názoru ani většina pravidelných dárců nedělá. Já sama se snažím být v kondici a cítit se dobře. Jak navenek, tak uvnitř. Tělo si samo řekne, co potřebuje, hlavní je naslouchat mu. Když vám dělají dobře k večeři saláty a cítíte se po nich lehce a zároveň jste si pochutnali, je to asi správná cesta. Ale když máte chuť si dát jednou za čas dort, hamburger, bůček od babičky s knedlíkem a se zelím, jděte do toho. To samé při sportu. Dobrý pocit je indikátorem zdraví. A neustále myslet na to, že zrovna teď hřeším a je to špatně, mi připadá zbytečné. Je dobré znát svou míru a s hřešením to nepřepísknout. Prostě myslete na sebe, na svou pohodu – tělesnou i duševní. Není nutné se držet nějakého životního stylu jako řehole. Důležité je najít si rovnováhu a užívat si ji. Žít si po svém.

Popsala byste našim čtenářům, jak takový odběr vypadá?

Odběry se dělají na lačno, některá zařízení ale povolují netučnou malou snídani, například v podobě ovoce či suchého rohlíku. Musíte mít s sebou doklad totožnosti a zdravotní průkaz pojištěnce. Na místě se nejprve seznámíte s dokumentem, který objasňuje faktory, jež mohou darování ovlivnit.  Vyplníte dotazník s kontaktními údaji a několika otázkami k anamnéze. Na jeho základě se postupuje dále. Odeberou vám kontrolní vzorek, z něhož zjistí, zda je vaše krev v pořádku a darování vám neublíží. Pak si obvykle můžete dopřát malou snídani z potravin, které jsou pro dárce na transfúzním oddělení připravené. Následuje obvykle pohovor s lékařem. A odběry samotné.

Sestřička vás dovede na odběrové místo, kde jsou ještě další tři lidé. Usadí vás. Vyberete si ruku, z níž bude krev odebírána, nebo vám doporučí sestřička, kterou zvolit. Na paži vám navlékne stahovací gumu, vy si zacvičíte a pak už začíná odběr obvykle 450 ml krve. Ten trvá kolem deseti minut. Pak sestra ránu po vpichu ošetří a vy si ji musíte pevně stlačit, aby se žíla dobře uzavřela. To není hned. Musíte chvilku počkat. A to i proto, abyste se také trochu vzpamatovali.  A pokud se vám přeci jen udělá například nevolno či mdlo, ranka se otevře, je personál připravený se o vás s úsměvem postarat.

To je mimo jiné také krásné. Všichni zdravotníci, kteří jsou při odběrech přítomní, jsou neskutečně pozitivní, milí a ochotní. Jejich profese musí být posláním. Je to úplně jiné. Nesetkáte se tu s arogancí, nikdo na vás nekřičí, nemáte dojem, že byste je svou přítomností či dotazy obtěžovali. A to je také jeden z důvodů, proč má smysl dárcovství podporovat. Potřebujeme mnohem víc takových lidí, kteří jsou vstřícní a nadšení pro lidské zdraví a pomoc.

Jaké pocity míváte po odběrech? Je něco, na co by si měli prvodárci i dárci obecně dát pozor?

Během odběrů jsem se cítila dobře. Pohled na krev mi nevadí, dokonce mne uklidňuje, když to všechno mohu sledovat. Mám pak pocit kontroly nad tím, co se děje. Samozřejmě množství odebrané krve bude tělo nějakou chvíli vyrábět, aby tuto ztrátu doplnilo. Takže se může stát, že pocítíte slabost. Já sama vnímám únavu. Po zákroku se vždy těším na to, že si doma v klidu odpočinu.  Dárce má nárok na dovolenou v den odběrů, to je docela důležité. Nedokáži si dobře představit, že by pak někdo ještě běžel dohánět resty do práce. Řekla bych, že ženy obecně odběry snáší lépe než muži. Ale čím to je, si tak úplně nedokáži vysvětlit.

Dárci by určitě měli být v první řadě zodpovědní. Pokud například vím, že se necítím v kondici, leze na mě chřipka, jsem vyčerpaná, nemá smysl chodit darovat. Je lépe si počkat na dobu, kdy jsem naprosto fit.

Jsou tu jistá omezení – například třítýdenní lhůta od kousnutí klíštětem je velmi zásadní. Infekce se totiž obvykle prokáže do 21 dnů od chvíle, kdy byla tato zákeřná mrška odstraněna. Jinak byste mohli paradoxně všechny ty, jimž si přejete pomoci, ohrozit.

Nedarují lidé, kteří trpí infekcí, měli někdy hepatitidu, trombózu či embolii, prodělávají léčbu, jež by mohla mít na stav krve zásadní vliv. Nedarují ti, kteří mají nízké hodnoty železa nebo zhoršený krevní obraz. A též lidé s onkologickým onemocněním. Ale to jsou všechno fakta, která by vám měl sdělit lékařský personál. Zásadní je také nic lékařům nezamlčovat.

Co Vás samotnou motivuje aktivně pomáhat?

Řídím se tím, že se k druhým chovám tak, jak si přeji, aby se ke mně chovalo okolí. A sem samozřejmě spadá i pomoc. Mám z ní dobrý pocit, z toho, že se dokáži podělit vlastně i o tak intimní substanci jako je krev. A věřím, že kdybych potřebovala pomoci já, tak se mi jí dostane. Trochu mne rozlítilo, že v poslední době lidé nechtějí do dárcovství jít, pokud jim za to někdo nezaplatí. Přitom ptám-li se, zda i oni očekávají, že by jim někdo pomohl zdarma, obvykle dostanu kladnou odpověď. To vůbec není férové. Doufám, že se tyto představy změní a lidé si uvědomí hodnotu života, která daleko přesahuje obchodní transakci. A tím bych ráda také potrhla, že projekt „Smrt nemá šanci“ dárcům nenabízí honorář. Má za úkol pozvednout povědomí společnosti o tom, že bezplatné dárcovství je nezbytné pro kvalitní zdravotní péči a mnohdy je konzerva krve tím, co člověka dělí od života či smrti.

Mohou se dárci těšit na něco dalšího mimo dobrého pocitu?

Ve spolupráci s partnery jsme pro ně přichystali krásné odměny. Například příjemná zvýhodnění na řadu služeb, mezi něž patří také ošetření v kosmetických salonech GERnétic. Myslím si, že je to příjemný benefit, vyjádření vděčnosti za tuto prospěšnou aktivitu. Avšak sama o sobě nestačí, aby se člověk stal pravidelným dárcem. Je potřeba silná vnitřní motivace, zážitek či zkušenost, díky níž člověk otevře oči a zapojí se. A pak taková perlička! Mně se po darování vždy vyčistí a zlepší pleť. Takže je to také taková vzpruha pro půvab.

Myslíte si, že by se do projektu mohly zapojit také další firmy či organizace?

To by bylo skvělé a také se to občas děje. Například některé firmy vyzvou své zaměstnance a ti jdou jednou ročně prakticky všichni darovat krev. Jenže tam to také končívá. A to je škoda. Možná by nebylo špatné, zda by společnosti působící na našem trhu nezvážily, nakolik by mohly projekt podpořit mezi širokou veřejností i PR aktivitami a komunikací. Určitě by to problematiku dokázalo lidem lépe přiblížit. A možná také rozbít mýty o darování krve. Třeba by je začali lidé vnímat pozitivněji, ztratili by zbytečné obavy a strach.

Byla jste se podívat díky projektu „Smrt nemá šanci, když budeme dárci“ i v Kosmetickém studiu GERnétic a vyzkoušela jste si tělové ošetření. Jak jste si zde strávený čas užila?

Jako patronka projektu „Smrt nemá šanci, když budeme dárci“ jsem měla příležitost navštívit Kosmetické studio GERnétic a vyzkoušet si jedno z ošetření. Firma LK SERVIS, české zastoupení francouzské kosmetické značky GERnétic, je totiž partnerem tohoto projektu na podporu dárcovství krve. A jako poděkování všem, kteří se zapojí, se rozhodlo dobrým duším, jimž není pomoc druhým lhostejná, poskytnout příjemnou slevu na ošetření i produkty, a to nejen ve firemním Kosmetickém studiu GERnétic v Praze 6, ale také v síti Partnerských salonů GERnétic po celé České republice. Cením si takové iniciativy firem.

Osobně jsem si vyzkoušela celotělový zábal z mořských řas, který je doporučovaný právě dárcům krve. Zážitku a péče, kterých se mi zde dostalo, si velmi vážím – byly potěchou pro tělo i mysl. A jak to celé probíhalo? Musela jsem odpovědět na několik otázek ohledně svého životního stylu i kondice. Zároveň mi paní kosmetička prozradila podrobnosti o tom, co mne čeká. Těsně před zábalem jsem si vychutnala aplikaci tělového krému, do něhož paní kosmetička přidala pár kapek levandulového esenciálního oleje. Tato část ošetření měla velice uvolňující účinky a masáž celého těla rozproudila můj organismus. Poté následovala maska z mořských řas. Paní kosmetička mi na tělo natřela pastu, která sestávala z nadrcených a namletých čistých mořských řas, zabalila mne do termofólie a osušky. Teplo je důležité, povzbuzuje prý účinky masky a já jsem zase cítila příjemný komfort. Během dvaceti minut, kdy maska pečovala o mé tělo, jsem mohla nerušeně odpočívat a chvilkami se zdálo, že upadnu do dřímoty. Poté jsem vklouzla do sprchy, protože je třeba masku smýt a ošetření zakončit tělovým mlékem. Nemohu jinak, než konstatovat, že po této proceduře jsem se cítila rozzářená, uvolněná a naprosto spokojená. Užít si alespoň jednou za čas takovou relaxaci bych s radostí doporučila každému, jelikož jsem se po zábalu takto spokojeně cítila ještě několik následujících dní.

Vzkázala byste něco našim čtenářům na závěr?

Určitě se nebojte, darování krve nebolí. Ale pokud se necítíte, máte strach a psychika vám nedovolí darovat, nesuďte se za to. Silný stres dokáže zkomplikovat odběr. Má kamarádka nesnese pohled na krev a nechodí darovat. To je také v pořádku. Kdyby vás měl tento zážitek ohrozit, nemá smysl si ubližovat. Ale pokud byste o někom ve vašem okolí věděli, kdo je zdravý, ale není rozhodnutý, zda do toho jít či nejít, podpořte ho, nechte ho pročíst si tyto řádky, buďte mu oporou. Strach, liknavost a snaha všechno zpeněžit jsou pro dostatečné zásoby krve v nemocnicích a zdravotnických zařízeních velkou překážkou, která lékařům může svázat v kritických okamžicích ruce.

Ptala se Kateřina Šimková

Velice děkuji všem dárcům krve a také jednotlivcům i firmám, kteří projekt dárcovství krve podpoří a pomohou nám osvětu o potřebě darování krve šířit. Ať smrt nemá šanci!

Za tým GERnétic Ing. Andrea Trčková, výkonná ředitelka LK SERVIS


Užitečné informace o dárcovství naleznete zde:

http://www.ftn.cz/informace-pro-darce-189/

http://www.ftn.cz/transfuzni-oddeleni-73/

O projektu „Smrt nemá šanci, když budeme dárci“, se více dozvíte zde: http://www.zdravi-zivot.eu/index.php?/smrt-nema-anci

Facebookové stránky projektu: https://www.facebook.com/Smrt-nem%C3%A1-%C5%A1anci-129257661092291/

Poradna pro zdraví je pro vás připravena zde: http://www.zdravi-zivot.eu/index.php?/poradna-pro-zdravi-gernetic


Fotogalerie


Vložit nový příspěvek:


Diskuse

Zatím nebyl přidán žádný příspěvek. Buďte první.


Sdílet na Facebooku

Sdílet